Tak tohle prej ne.

9. června 2013 v 21:46 | Zebra |  Výčum
Cross, pátek. Zase moc, moc… A já furt nevim, jestli to chci, nebo nechci brát. Hrozně ráda, bych to zase začla brát, baví mě to… Ale asi to není to správný řešení. Já vím, že tohle může znít absurdně vůbec řešit… ale není to tak snadný, jak se může zdát, určit, zda to je, nebo není správný řešení… A není to jen alibizmus… Ta droga prostě přináší spoustu dobrosti a já se furt za ty roky, co tohle řeším, nedokázala rozhodnout, co mi za co stojí…
Mám prostě ráda ty stavy změněného vědomí. Mám ráda ten pocit… Už jenom pro ten pocit…
"Já nevim, jestli si mám teď nechat vytetovat, buď svá, když jsem teď jakože feťák. A ty jsi taky umělec?"
Zajímavý… některý lidi to mele hrozně rychle, některý nikterak.
Jde prostě o to udržovat v běhu činnosti běžného života co nejvíc v normálu a drogu brát jen jako prostředek. Zpestření. Droga nesmí být tvůj život. To je důvod, proč já sem tomu prozatím nikdy nepodlehla nějak do extrému, jasně měla sem pár svých špatných období, ale můj život to (na pohled) nijak výrazněji nezměnilo, ani mně… A když jo, napravila jsem to. Jsem na to prostě moc líná. Vážně, říkám to většinou jako vtip, odlehčení tohohle tématu, ale je to pravda.
Jsem na to lína a hlavně moc asociální. Žít drogu znamená neustálou interakci s lidma, neustálý luštění a rozšifrovávání lidských řečí, povah a úmyslů. To je pro mně, která nejsem schopná plně porozumět ani naprosto střízlivým lidem v běžných a střízlivých konverzacích, neskutečný boj, který sem ze začátku chtěla vybojovat, ale sem ráda, že jsem to vzdala… Nemůžu to prostě brát pořád, nechce se mi dennodenně shánět peníze, shánět fet, shánět lidi s fetem, shánět trávu, shánět cigára… být v píči, sjet se, být v píči. Já to prostě neumím a nebaví mě to, protože mě baví drogy jako takový, baví mě, co dělají v mojí hlavě…
Začala jsem fetovat, protože jsem fakt dlouho chtěla a s tím, že moc dobře vím, o co jde, co to dělá a do čeho se pouštím… Když jsem si to dala poprvé, byla jsem docela zklamaná, čekala jsem od toho o mnohem, mnohem víc, ale… Zamilovala jsem si ty stavy plný inspirace a poznání, který jsem vlastně získala především z halucinogenů, (který úplně vyřazuju z mý rozmluvy o fetu, protože to nepovažuju za fet. Je to droga, ale úplně něco jinýho… někdy příště…) ale to piko mi umožňovalo to předávat, říkat a psát a radovat se z toho v relativně funkčním režimu. Jednou se tyhle stavy vytratili, jako když luskne… pamatuju tu první v zoufalou noc …
Cítit se jak chodící tělo bez mozku bylo pro mě utrpení, ale brala jsem to pořád v kvantech a doufala, že se to vrátí… tak dlouho, tolik probdělých nocí smutná, že nemůžu psát, že nemůžu kreslit, že jen sedím a koukám do zdi… Vrátilo se to, po tříměsíční pauze, kdy jsem začala zase používat mozek k tvorbě i jindy než na drogách, jsem se teď asi čtyřikrát v posledních třech měsících zfetovala a heyyy, už tu dvě hodinky píšu naprosto nesouvislý text, odbíhám od jednoho k druhému, hlavu mám plnou informací, který ze sebe potřebuju dostat… A vím, že teď sem moc, a jak bude strašně těžký, zas se s tim nerozjet. Ale budu si věřit, sem silná, sakra silná a i přesto, že jsem sem celé své pozdní dětství a brzké mládí o ničem jiném než o zoufalém životě na drogách nesnila, uvědomila jsem si už dávno vlastní hloupost a naivitu…
Dosáhla jsem svého snu. Žila jsem ho a chvíli jsem byla vážně moc šťastná. Zanedlouho se to rozpodělávalo a pak jsem se probrala z několika měsíčního drogového opojení, kdy se mi děly věci, o kterých je stále těžké mluvit. S ukončeným vzděláním, s již druhým šíleným odporným přítelem a totálně zklamanými rodiči. Tak sem si řekla, ne miláčku, na tohle jednou snad zapomeneš, ale už nikdy nebudeš takhle blbá. Nepřestala jsem, ale probrala se, zklidnila, urovnala věci do pořádku. Potom jsem mnohokrát měla pár šílených období, ale nikdy už jsem to nenechala zajít tak daleko. Ale nikdy jsem nepřestala… nejdelší doba bez za ty tři roky byli tři týdny. Zní to asi komicky, ale, i tři dny se zdaj jak věčnost, když jste zvyklý to brát pravidelně. Bez elánu, jakákoli činnost je děsně únavná a marná, kvůli zvyku činit je s tou nadměrnou energií. A ta chuť, chuť, chuť… Něco si na to zvykne, duše, tělo, ty to potřebují. Mozek s tim bojuje, naštěstí právě díky mé lenosti a vlastně díky stále větší nespokojeností, si na to ten můj nikdy úplně nezvykl. Někdy to chtěl, ale nepotřeboval. Někdy to nechtěl, ale tělo a duše potřebovali…
Najdu si nový sen. Drogy v mém životě určitě budou ještě aspoň nějakou dobu hrát důležitou roli. Strašně moc si přeju, abych do toho nenalítla zas… A že o tom můj příběh nebude… Moje knížka nebude příběh feťáka, moje knížka bude příběh člověka, co žil život plný informací, dobrodružství a umění a knih a vědomostí… život, kde si plním svoje sny… a kde drogy budou jeden z prostředků, jak si sny plnit. Jednou se to povedlo. Tak jedeme dál…

V srdci jenom jeden plamen...

Pokračuji čičovinkou pro otrlé a znuděné.)



Muzika, filmařina, lékařství a války… politika…
Parta lidí, co tu tomu velí. Peníze, sláva a moc.
Celej zasranej bigbeat od rockenrollu po punk a dál, je naprosto dokonalej prostředek, kterej ovládá neuvěřitelný masy lidí. Smějeme se, když vidíme, jak lidi v sektách tančí a zpívají v tranzu o ježíšovy, ale milion lidí na koncertě jednoho člověka, všichni uctívajíc ho a tleskajíc mu, nám přijde v pořádku. Nemyslím si, že to pro to bylo nějak vymyšlený, to ne, jen si prostě podmaněj a využijou uplně všechno. V dnešní době vidět třeba na ravu, před pár lety hiphopu...
Z každýho proti establishmentu, se rychle stává jeho prostředek k utužování jeho moci. A proti tomu nikdo nemůže nic udělat, než vymyslet novou vzpouru, novej směr… Protože nemůžeš bojovat s tim, že z reklamy je víc lidí, víc posluchačů, tedy i víc muzikantů. Ti udělají z myšlenky slova, jen prachsprostou komerční muziku, která se lidem začne líbit. Ale nemůžeš jim to nijak zakázat, ani nechceš! Vždyť to tak vlastně bylo myšlený. Těch lidí je víc a víc a z postoje a síly slova, se stane móda a bezmyšlenkovitá zábava pro většinu. Je to vlastně šíleně zoufalý. Lidi si to prostě ničej sami, tím, že to vůbec dělají. To, že má člověk myšlenku, to ničí. To, že se vůbec začleňuje do nějakého myšlenkového směru. Začátky směřujou na konce. Minulost se neustále opakuje, zacyklenost. Co teda?? Sakra, co teda? Jaktože se nikomu z těch velkých myslitelů za ta tisíciletí nepovedlo prodat, uskutečnit své myšlenky? Jaktože se všichni spisovatelé zabývají po celá tisíciletí stejnými problémy a stejnými řešeními? A nakonec se jen učíme o nadějích a následném zklámání depresivních a naivních umělců… Pořád a pořád a pořád. Kdyby to aspoň mělo trochu odlišné podoby. Ne, pořád dokola to samý. Pořád dokola nesouhlas s rozložením světa, rozložením moci, postavením lidí, systémem… Pořád dokola se snažíme najít cestu proti něčemu, co se za ta léta nezměnilo ani o píď! Jen lidé mají pokaždém zdánlivém úspěchu chvíli pocit, že teď už konečně bude líp. Protože lidská vzpomínka mizí tak moc rychle… A po čase je to tu zase. Nesouhlas, uvědomění. Procitnutí do bolestivého stejného… Děje se to postupně i zároveň, v jednu chvíli na celém světě a v tisíce různých časech na tisíce různých místech. Snaží se udělat z něčeho revoltu oslovit co nejvíce lidí, ale vlastně ne, nechtějí. V okamžiku kdy se tak začne dít, ztrácí to jakýkoli smysl. A ti nahoře se tomu jen smějí a občas támhle pošťouchnou a támhle zatahají za provázek. Vše jde podle jejich představ, protože lidi takle fungují. Lidi fungují ve společenství, které je sebedestruktivní. Rodí se a umírají. Jsme terčem výsměchu určitě kasty lidí, nebo bůhvíčeho. Jsme jen ubohými snaživými mravenci, co pokaždé postaví nové mraveniště. Jsme smířenými samečky kudlanky, co se snaží dostat se do lůna, zažít ten pocit, aby jí byl vzápětí sněden.
 


Komentáře

1 D D | Web | 9. června 2013 v 22:00 | Reagovat

Myslím, že dneska před spaním budu mít díky tomuhle článku hodně o čem přemýšlet...

2 Wallop Wallop | Web | 10. června 2013 v 10:47 | Reagovat

obdivuju tvoji upřímnost, asi nebylo lehký něco takovýho napsat

všichni potřebujou k někomu vzhlížet a rocknrollový hvězdy jsou na tom založený, většinou jsou hezký, charismatický, nosej kůl hadry svůj stylovej pohled na život zprostředkovávaj světu všechny ty rozhovory...(o muzikantských dovednostech nemluvě)

aby se věci měnily potřebuje to daleko víc magorskejch lidí než těch, který se prostě nuděj

3 Lola Lola | Web | 10. června 2013 v 13:04 | Reagovat

1. část článku je vážně skvělá, líbí se mi tvůj pohled na drogy. Pohled někoho, kdo ví jaký to je a vyložen tak, jak si to doopravdy myslí. Hodně se ztotožňuju s tim názorem, že "droga nesmí být tvůj život", to mi přijde dost pravdivý a nejspíš i správný. Každopádně je to strašně rozporuplný.

Lidi jsou nepoučitelní. Když si vezmu jenom, co beru na filozofii, je to pořád to samý dokola, řešili (pořád se řeší) ty samý věci a psali o nich, mluvili o nich.. Nikdy se to nezmění. Jestli ano, nastane absolutní štěstí nebo absolutní chaos.

4 D D | Web | 10. června 2013 v 16:56 | Reagovat

Nikdy se nic nezmění, protože celá existence je cyklus, co jede pořád dokola,   není to Pán Prstenů, kde na konci je všecko rozuzlený a vyřešený. Spíš je to Game of Thrones, pořád dokola to samý nikam nevedoucí cosi :D

5 Zebra Zebra | Web | 10. června 2013 v 17:08 | Reagovat

Jasněě, Davídku, přirovnáme to všechno k fantazy. :D To se mi líbí. :D

[2]: No, v tu chvíli mi to přišlo jako ta nejjednodušší a nejjasnější věc na světě, kterou sem dokonce chtěla poslat svýmu otci... takže :D

[3]: je, a pro každého jinak.

6 K. K. | Web | 10. června 2013 v 17:15 | Reagovat

Dneska už čtu tenhle článek po třetí, poprvé jsem to četla cestou z hlaváku do školy, takže ta první část měla i celkem dost stylové pozadí.. A teď už to čtu během poslední hodiny po druhý. Ty vole, počkej, musim si to přečíst znova, je toho hrozně moc, každá věta má tak hrozně moc myšlenek.
Na mě maj z nějakýho důvodu všechny návykový látky, co jsme kdy zkusila naprosto jinej účinek, než na všechny moje známý.. Když se oni smějou, já jsem v prdeli a tak. Ale i tak, za tu změnu to stojí. Svět má najednou novej rozměr, úplně jinou dimenzi, bez který se samozřejmě dá žít, ale jak mile do ní jednou zavítáš, navždycky tě okouzlí .
Každopádně tě obdivuju za to, jak se tomu dokážeš postavit, že se dokážeš držet v nějaký normě. A vlastě i za to, že o tom dokážeš takhle otevřeně napsat. Jo a přesně tak- drogy jsou prostě jen prostředkem k tomu, jak sny plnit. – Buď silná!

Jo a k tý části pro znuděný a otrlý:
Natvrdím, že neposlouchám hudbu, to vůbec ne, ale co si budem povídat, je to zkurvenej kus lidskýho světa. Už jenom tím, že jakýsi globální hvězdy, který jsou vydávaný za umělce, přitom nikdy nenapsaly vlastní hudbu, natož text. A všichni je potom za jejich písně, který vlastně ani nejsou jejich zbožňujeme a uznáváme. Je to jenom o penězích, všechno. Kdyby jim řekli, že maj nazpívat píseň, která bude podporovat zabíjení, udělaj to, když se jim za to dostatečně zaplatí. A my jim to sežerem i s navijákem.
Ještě pořád ve mne doznívá Orwelův 1984- takže mi teď přijde, že to vidim úplně všude. Nikdo z nás nikdy nemůže udělat nic s tím, co se teď děje, protože to stejně jenom přejde do něčeho, s čím bude zas potřeba bojovat, pokud se tedy vůbec podaří to původní změnit. Odboj je marnej, máme už tak vymytý mozky, že stejně vůbec nemáme tušení, co chceme. Lidi zaprodávaj duše bez toho, aby to věděli. Je to v prdeli prostě.. Jsme jenom lidi, hloubá primitivní rasa.  :D

7 Emm Emm | E-mail | Web | 10. června 2013 v 19:57 | Reagovat

Získala sis mé srdce.
Bavíš mě. Strašně moc.

8 The Fish The Fish | Web | 10. června 2013 v 21:10 | Reagovat

Ach, líbí se mi, jak se nebojíš o tom psát.
A taky se i líbí tvůj postoj k drogám.
Rozhodla jsem se, že mě tu budeš vídat pravidelně a už se mě nezbavíš, cha.

Jo, a kousek mé lásky ti klidně daruju, protože ten, pro koho byla původně, o ní nestojí. A tak stojím na rohu ulice a rozdávám ji kolemjdoucím za pěkné slovo.

9 WildChild WildChild | Web | 10. června 2013 v 21:22 | Reagovat

do prdele ti přeji, aby se ti to povedlo, protože je vidět, že si to zasloužíš. Jsi neskutečná a snad se jednou potkáme v crossu, protože poznat tě by fakt stálo za to.

10 nemám jméno nemám jméno | Web | 10. června 2013 v 21:34 | Reagovat

děsíš mě a já miluju věci, co mě děsej... chci tě mít pořád přesně takovou, jaká si poslední dobou... strašně sobecky tě tak totiž zbožnuju 8-)

11 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 11. června 2013 v 11:37 | Reagovat

A už dávno nemáme hlavy...
Rodíme se, abychom zemřeli a posloužili systému... A jakákoliv revolta poslouží. Jo. Stejně jsme ale naivní a věříme, že to můžem změnit... A já jsem taky naivní a taky věřím...

12 D D | Web | 11. června 2013 v 13:16 | Reagovat

[11]: Svět nezměníš, jediný co můžeš udělat, je zařídit si život podle sebe. Je to trochu sobecký, to je fakt, ale ještě víc sobecký je lidem nutit svoje představy o tom jakej by svět měl být...to nikdy nedopadlo dobře.

13 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 11. června 2013 v 14:24 | Reagovat

[12]: No... pokud se bere diktování už jako teda různí velcí vůdci...ale.. jinak... ze mě vůdce nikdy nebude, já si budu tiše snít o svym skvělym světě, kterej nikdy nebude existovat a být naplněná mírem... Stejně to všechno jsou jen blbý kecy. Mluví ze mě horečka...

14 Pollyanna - porcelain doll Pollyanna - porcelain doll | Web | 11. června 2013 v 22:29 | Reagovat

Zbožňuju ten způsob jak o tom píšeš, jak se o tom bavíš a jak to bereš.

15 Násliník Násliník | 11. června 2013 v 22:40 | Reagovat

[2]: úplná blogová working class ty vole :-D

celkově ste čuráci :-D

16 Zebra Zebra | Web | 12. června 2013 v 6:47 | Reagovat

[15]: :-D :-D umři :-D

17 Cleopatra Cleopatra | Web | 12. června 2013 v 18:55 | Reagovat

Drogy. Hm. Všichni víme svoje.
Nikomu z těch velkých myslitelů se nepovedlo prodat a uskutečnit své myšlenky? To bych netvrdila. Je jich spousta, ví se o nich, povětšinou stopu zanechali. I Česko pár takových má, kupodivu. Otázkou spíš je, na kolik z těch rádoby populárních lidí dnešní doby si vzpomeneme i za pár staletí.

18 Niko Tin Niko Tin | Web | 12. června 2013 v 19:30 | Reagovat

Přečetla jsem jen první část a musím napsat komentář, než zapomenu, co jsem vlastně chtěla.
Měla jsem to úplně stejně, vysněný život s drogami jako pomůckou ke kreativitě a nepopsatelným zážitkům. Já se ale nedostala k ničemu jinýmu než trávě- ikdyž 2 gramy skéra denně, po nějakou určitou dobu udělají své..Přála jsem si zkusit tolik věcí, ale lidi mi to nesehnali. Tehdy jsem je za to nenáviděla, jak si to jako představují ničit moje sny?, teď jim za to děkuju. Já právě nejsem ta líná, asociativní a tak teď zpětně vím, že by mě to zničilo. Teď je mou drogou láska, už ani nehulím, miu to nemá rád. Být na piku, jako celý naše perníkový městečko (ne, nejsem z Pardubic), on by o mě ani nezavadil. Přestat s trávou taky bylo těžký. Ne že bych ji potřebovala, já ji chtěla. Spousta smíchu, nápadů..když jsem přestala byla jsem asi 3 měsíce uzavřená v sobě a nedokázala se bavit. Já to bez ní neuměla. Teď žiju život jen s kofeinem a nikotinem a můžu ti říct, že je mi líp :) Ovšem pokud je to jak říkáš, nevidím na tom nic špatnýho. Jen neztrať svoje hranice

19 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 17. června 2013 v 18:00 | Reagovat

(Do Crossu jsme taky chtěli jít, byli jsme v Praze a nevěděli, co dělat. Ale ve výsledku bylo sezení na pokoji a popíjení asi nejlepší možný scénář.)

-A ano, všecko je vvelice illuminátské. Musíme s tím něco udělat, jsme poslední generace, která něco zmůže -

když to uděláme hned

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.