Back to the roots.

27. dubna 2013 v 15:31 | Zebra |  Výčum
Nikdy nemůžeš vzít člověku ani kousek jeho stavu. Naučit se fungovat s tím svým?
Šli tři dva spát. Velký oči, malý svět. Cejtim hovna, už se blížíme. Velký svět, šli tři dva spát. Šli tři dva spát.
Já tu na tom megapolenu budu mít polení prdel.
Nauč se užívat. Užívám si.
Zvířata, ještěrky, hadi a kobylky. Všichni spolu jedni fakyrky. Jedna megamysl. Parta zoufalců jedem si mimorealitu na entou. Přesto snad, někteří znás, dotáhnou dál než skončí s tmou. Potáhnem dál, já věřím si.
Nebudu zůstavat tu na chcacím místě, jen abych psala co bylo je a stane se Mám rozkopaný oči jako po návštěvě očního. Důchodce. Madrfakin důchodce. Furt všichni jen řeší, řeší, řeší. Nebavínebanebaneba, nic dalšího už nechci. Nebo hloupeveci,vsecispeci. Mebavinebavonebai.
Si spad z kočárku ne.
Světlo, světlo.
Digimoni. Tady jich je, takovejch digimonů.
Ráno lezou stvůřičky z nocí stvořených úkrytů.
Co chceš, co bys rád?
Hej nekruť se u toho tolik, tolik třída vykroucenců.
Potim se jak debil. Anke přesťaň. Lež v kledu, lež v ležu, lež v ledu, kled. Vležu.
To je jako opak pravdy: v pravdě - vležu.
Překombenec tady loudí, zapal si vlasy.
Ke mně nikdo nejde ty vole, ani pes.
Pořádnej buřt a sádlo.
Tak sem tu vykyd, vykydyvykydyvykyd.
Byly jste na procházce, a co jste viděly? Vůbec nic. Kameny. A jak velký byly ty kameny? Tak metr, vole. A na té botě jste našla aspoň tkaničku? Já bych to definoval prytygud. Kdybych to přirovnal ke stejku… máš ho nad okem.
Lomvolelom. 630ráno hodin, světlo. Bojim, bojim. Samý lidi se zvířecíma očima. Samý oči všude.
Spadnu do vody, skočim do vody.
Haluze, překopanej horolezec. Parta ještěrů dole, na skále visí týpek. Pod dolů. Ne, ty poď nahoru. Mizí z dohledu. Tři ještěři jdou mu pomalu naproti. On mezitím zpátky nahoře. Zasranej přepálenej horolezec.
Haluze.
O čem to je?
Moc je to.
Uhm, hej, neblbni. Jak tady pískáš, tak se to tu sype.

A doteď nevím, jestli to byl on, co nakonec doopravdy spadl a pak ho našli mrtvýho plavat na hladině tý čistý, dokonale blankytně modrý vody. V očích nic, jen pokušení a neúspěch života…

 


Komentáře

1 Thanatos Thanatos | Web | 29. dubna 2013 v 12:15 | Reagovat

Nevím, co bych měla napsat. Ty stavy jsou.. zvláštní. Vždycky jsem měla pokušení, ale jsem tak moc paranoidní, že by to se mnou šlehlo během minuty.
Nicméně, haldy mám kolikrát i bez chemie. Zvířecí oči. Co říct?

2 Sylvana Raven Sylvana Raven | Web | 3. května 2013 v 21:47 | Reagovat

Buďme rádi za existenci lidé, kteří pro nás udělaj dobrej skutek, a neřeší, že jsme zrovna vylezly ze škarpy.

3 Zebra Zebra | 4. května 2013 v 15:35 | Reagovat

[1]: Jo, no, asi nešlehlo hned. Ale za chvíli jo.

[2]: To určitě buďme, moc jich není.)

4 Wallop Wallop | Web | 4. května 2013 v 20:00 | Reagovat

to s tím klukem je smutný, nikdy sem u ničeho podobnýho nebyl, aspoň myslím

5 Jane Jane | E-mail | Web | 5. května 2013 v 23:49 | Reagovat

Jo, to máš dobrý. Já nikdy nepíšu v žádnejch divnejch stavech, radši... O některejch věcech se mi nechce psát si ani soukromě do Deníku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.