Když chceš, tak máš snahu.

4. října 2010 v 18:12 | Zebra |  Výčum
Je čas hrát si na lásky...
A tak je mi dneska zase něco zasraně moc líto. 
Omlouvám se předem nikomu, za vynecháyný slova. Psímena fakt neřešim.

Dostala sem se do toho do čeho sem chtěla...
Přesně.
Spolu to zlomíme a zbavíme se stínů...
A já tu teď sedim se slzičkama na tvářích...
Proč? Co třeba cejtit spokojenost, radost..., hmm? Já nevim! 
Nevim nevim nevim nevim nevim nevim. A můžu to slovo, to kouzelný nevim, psát třeba tak dlouho pořád dokola, dokud se z toho něco nedovim.
A tohle je prostě poslední ventilek, kterej si dneska musim dát. Vzhledem k tomu co všechno už já dneska vyžblemtala a vyřikala a vyfrkala a vykecala...

A volal mi táta a všechno a prostě aby mi to ve škole šlo a tak...
No jasný no, třeba bych si mohla pořídit aspoň jeden sešit.. no třeba...
Nebo třeba aspoň nechat někoho jinýho něco říct...
Asi to fakt... nevim.Nevim nevim nevim nevim neivm...
Brečim jak velká krajta želva obrovská slonní kamenná. 
Prostě všechno nesmysl, blbost...
Je úplně jedno co sme hrotily, protože to všechno spadá do jedný velkýý blbosti...
"jééé to sou ale velký policajti" 
Takže tohle je taky blbost, a jakože je no. 
Hmmm...
Ztracená sama v sobě...
V tom černu tam někde, kde ještě včera touhle dobou bylo pár myšlenek... 
Touha, chuť... něco zažít.
Nuda dala impuls mozku... zejtra příde zas nová.
Třeba seš zrovna o bar vedle..
Nééé a zase lež.
Jéjejeje...

Ale jedno je důležitý. mít někoho, pro koho jste schopný umřít...
A je jedno že ten člověk vás třeba fakt jednou zabije...
A prostě. 
Ne! Já prostě to nedávám, ty její oči... já prostě...
JÁ NEVIM.
Já si bez ní nedovedu život už představit, protože ona je já a já sem ona. Protože vlastně my sme jenom schízky. Schizofrenní jedna osoba. Dvě osobnosti jednoho fyzickýho těla. I když teda vlastně spíš dvě těla jedný fyzický(psychický) osobonosti. 
No a zase se rozplýváme nooo jo ty kálstejne.... no bla bla bla bla bla...
A kde je ta myšlenka s kterou sem tohle začala?
Něco jako... hmmm... já fakt nevim.
Ani nevim co píšu. 

Samý protiřečnosti až se tomu musim smááát, i když mi ještě předchvíli bylo jak šimpanzovi pověšenýmu za koule do průvanu.
Hele, ale jako já nemelu celej den to, co mě napadne. Já to vymelu ještě předtim, než mě to napadne.
No jako já už si prostě sama ze sebe dělám prdel, jak se nestíhám. 
Na věky věkůůů obklopena černočernou tmou svýho výmazu. Přehnaný přehnaný přehnaný.
A zase sem něco pochopila a už zase nevim co to bylo. 
Výčum pyčo a NEČUM.
Já jako nevim jo, ale já osobně sem prostě blbá. Jako prostě fakt blbá. 

22


KDYŽ PRŠÍ HEAMOGLOBIN LIDI KŘIČEJ EŠTĚ
 


Komentáře

1 Pecka Pecka | Web | 8. října 2010 v 18:50 | Reagovat

byl jsem tu

2 Zebra Zebra | Web | 10. října 2010 v 22:52 | Reagovat

zapoměl si na toho fantomase čéče.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.